Soustředění běžců na Černé hoře

17. 12. 2015

Lubošův report ze soustředění

Soustředění na Černé hoře se zúčastnilo 11 borců pod vedením pesimistického introverta se zdravotním znevýhodněním (neunesl ani svoji bagáž do lanovky). Odjezd na soustředění proběhl bez větších komplikací. Nejhorší část soustředění je dostat se na hotel ČERNÁ BOUDA ležící blízko vysílače Č.HORA 1200m nad mořem. Naskládat všechny věci do kabinky a pak je vyložit a zkontrolovat zda nikomu nic nechybí byl s mým ADHD těžký úkol. Ale děti nezklamaly a podpořily mě a vše zvládly na jedničku. Skútr nám odvezl věci a borečci naspídovaní téměř utíkali na hotel, aby zabraly ty nejlepší pokoje. Doufal jsem, že jim energie vydrží i na běžky. Rozdělení pokojů dopadlo dobře…relativně. Kluci s klukama, holky s holkama. Po první namátkové kontrole to  vypadalo, že by stačil všem jeden pokoj. Holky vystajlovaný jak na přehlídku a dávaly to okázale najevo. Myslel jsem, že si spletly soustředění s přehlídkou.

Sněhově podmínky byly docela dobré. Dalo se běhat cca na 5km upravených tratí. Počasí bylo pro nás borce z hor v mezích normy. Program dne rozcvička v 7.30 hod., snídaně v 8:00, dopolední trénink 9.30 – 12:00, oběd, odpolední trénink 14:00 – 16:00, večeře v 18 hod. Večer dle situace společenské hry, které byly pro někoho zábavné….Záleželo na osobnosti a stupni  puberty. Nakonec jsem zjistil, že jsem byl největší puberťák já. Doufám že mě to tedy přejde. Ve čtvrtek jsme běželi orientační závod dvojic. V konkurenci týmů z ostatních oddílů jsme se neztratili. Všichni dojeli, nikoho jsme nehledali. Kája nemusela volat o pomoc jako na Mácháči, Kuba s Jardou celkově 2 místo. Závody v pátek chválím všechny, dali do toho i srdce. Po týdnu na sněhu bylo znát velké zlepšení techniky u každého závodníka. Sobotní odjezd proběhl bez problémů. Někdo plakal štěstím,že jede domů, někdo steskem, že opouští své kamarády z jiných týmů, případně manžela….Několik párů na horách bylo oddáno. Snad jim sňatek vydrží do příštího roku.

Závěrem bych řekl, že mé ADHD(porucha soustředění a pozornosti) se vylepšilo, protože mě děti vždy naslouchaly a pomáhaly mě překonávat všechny překážky. Když mě bylo smutno, dostal jsem bonbon, nebo mě zvýšily tréninkové dávky a příděl stravy.

Vařečky nakonec ani nebyly potřeba….jsem zvědav za pár let.

 

 

Zpět